Už ve středověku se lidé přesvědčili, že při těžbě stříbra působí na horníky nějaký nepříznivý vliv. O tom, že je to radon, se ale lidstvo dozvědělo až později.
Podezření, že těžba některých rud má neblahé účinky na lidský organismus, měli lidé v souvislosti s těžbou v Krušných horách už v patnáctém století. Tehdy bylo pozorováno, že horníci častěji umírají na plicní choroby, které byly do té doby neznámé nebo vzácné. Na přesnější informace si ale Království české muselo počkat ještě několik dlouhých století. Tehdy ještě netušili, že za vše může radon.
O několik let později bylo provedeno první měření koncentrace radonu. Stalo se tak roku 1901 a proběhlo v Jáchymově, v dole ve Schneebergu. V ovzduší byla zjištěna extrémní koncentrace, která se pohybovala v rozmezí od 70 do 500 kBq/m³.
V sedmdesátých letech dvacátého století se objevily informace o vysokých koncentracích nebezpečného radonu i v jiných zemích. Vzhledem k jeho neblahému vlivu na zdraví člověka, byly zahájeny anti radonové programy.
Nejen, že se jednalo v této oblasti o velice vysoké hodnoty radonu díky přirozené koncentraci, ale také došlo díky historické těžbě stříbra k narušení půdy a tím pádem i většímu úniku radonu. Radon se dokonce dostal i do městské zástavby. Zásluhu na tom mělo využívání stavebních materiálů, které si lidé brali z místní výrobny uranových barev.
Radon má pro člověka další nepříznivou vlastnost. A tou je v podstatě neschopnost se své radioaktivity zbavit. Podle průzkumů jsou nejvyšší hodnoty uranu ve vyvřelých horninách. Střední hodnoty byly naměřeny v přeměněných horninách a nejnižší míru radioaktivity vykazují horniny usazené.